Lidská sídla


Lidská sídla

Řada druhů živočichů se dokázala přizpůsobit i naprosto novým podmínkám lidských sídel, některé z nich je dokonce upřednostňují před svými původními biotopy. Z území chráněné krajinné oblasti je z lidských obydlí známo několik kolonií netopýrů, např. kolonie vrápenců malých v bývalé hájovně Panenský mlýn a kolonie netopýra velkého z věže kostela v Pavlově. Několik málo kilometrů od hranice CHKO Pálava existuje vůbec největší známá evropská kolonie netopýra brvitého (Myotis emarginatus), která čítá až 600 samic. Mnoho druhů netopýrů se navíc v době přesunů z letních kolonií na zimoviště uchyluje do nejrůznějších sklepních prostorů, včetně sklepů vinných. Na vyšších budovách pravidelně hnízdí rorýs obecný a poštolka obecná, jako kuriozitu lze uvést víceméně pravidelné zimování zedníčka skalního na zámku v Mikulově. V zemědělských usedlostech sídlí často sýček obecný (Athene noctus) a sova pálená (Tyto alba). Obecně známá je také vazba čápa bílého na nejrůznější stavby – v CHKO Pálava hnízdí čápi ve čtyřech vesnicích z deseti.

Lidská sídla a komunikace

Vegetace lidských sídel v území není většinou příliš bohatá a skládá se zejména z běžných ruderálních druhů. Druhově bohaté je však město Děčín a labské údolí, vzhledem k poloze v teplé kotlině a díky významnému dopravnímu uzlu, včetně přístavu Děčín. Ze zajímavějších druhů se zde vyskytují např. hulevník nejtužší (Sisymbrium strictissimum), merlík městský (Chenopodium urbicum), mochna prostřední (Potentilla intermedia), mochna norská (P. norvegica), šťovík rozvětvený (Rumex thyrsiflorus), milička polabská (Eragrostis albensis), andělika lékařská (Angelica archangelica). Podél Labe se rovněž šíří na synantropních lokalitách některé teplomilné druhy jako čistec přímý (Stachys recta), tolice srpovitá (Medicago falcata), kakost krvavý (Geranium sanguineum), pelyněk ladní (Artemisia campestris) a další. Labské údolí představuje rovněž významný koridor pro šíření invazních druhů, jako např. dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa), netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus), křídlatka japonská (Reynoutria japonica), štětinec laločnatý (Echinocystis lobata), javor jasanolistý (Acer negundo). Květena venkovských sídel je většinou chudá, zajímavější je však vegetace zídek, ve které se výrazně uplatňují zejména zvěšinec zední (Cymbalaria muralis), dymnivka žlutá (Corydalis lutea), sleziník routička (Asplenium ruta-muraria) a sleziník červený (A. trichomanes), vzácně též lomikámen východní (Saxifraga cymbalaria).

Lidská sídla představují velmi specifická stanoviště, neboť mnohé živočišné druhy opustily přírodní biotopy a staly se zcela závislé na tomto typu prostředí. Z území je známa zatím jedna letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis), častější je netopýr ušatý (Plecotus auritus), naproti tomu netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus) patří mezi vzácné obyvatele. Pravidelně je zjišťována bělozubka šedá (Crocidura suaveolens) a velmi hojná kuna skalní (Martes foina). K vymizelým druhům patří sova pálená (Tyto alba) a jen ojediněle se vykytuje sýček obecný (Athene noctua). Velmi hojný je rehek domácí (Phoenicurus phoenicurus), konipas bílý (Motacilla alba), jiřička obecná (Delichon urbica) a vzácněji hnízdící vlaštovka obecná (Hirundo rustica). Kaňonem Labe se do Labských pískovců rozšířil donedávna pouze z Moravy známý bradavičník Clanoptilus geniculatus, který zde preferuje teplejší ruderální lokality.

Město je sídelní geograficky vymezený útvar, pro který je charakteristický soubor znaků, jež jej odlišuje od vesnice. Jsou to především relativní velikost ve srovnání s vesnicemi, vysoká hustota osídlení, kompaktnost a koncentrace zástavby, typická demografická, sociální a profesní struktura obyvatel (obvykle nepracují v zemědělství, ale naopak v obchodu, průmyslu, službách) a poskytování správních, vzdělávacích, obchodních a kulturních funkcí pro širší okolí.

Pro město je také specifický městský způsob života, který je na rozdíl od venkovského více neosobní, anonymní a účelový. Obyvatelům měst klesá počet osobních vztahů a sociálních kontaktů, naopak roste počet profesionálních vztahů a fyzických kontaktů. Ve městech se také proto koncentrují sociálně patologické jevy jako zločinnost, prostituce, závislosti nebo rozpady manželství.

Filosoficky se otázkou města a jeho vztahu k vesnici velmi přínosně zabýval Jan Sokol. Soubor esejů s myšlenkami o vztahu města a vesnice napsal v době druhé světové války esejista Petr Den (Ladislav Radimský) a nazval je Pětkrát Kolín. Později vyšly knižně i pod názvem Město.

V České republice se v současnosti za město pokládá obec, které byl udělen status města. V Česku je celkem 526 měst, z toho 23 měst se statutem statutárního města.

Sídlíště je obecně název používaný pro místo dlouhodobě obývané lidmi. Sídliště se nazývají také nové části měst, často satelitní, které jsou primárně stavěny jako obytné zóny, pro rychle se rozrůstající městskou populaci, s vícepatrovými obytnými domy, např. panelovými domy, tzv. „paneláky“, obytnými panelovými věžovými domy (věžáky), malými až středně velkými obchody, školami a parky. Sídliště tohoto typu byla stavěna v 40. až 90. letech 20. století na okrajích velkých i malých měst.

Obec je základní jednotkou veřejné správy a samosprávy a zpravidla, v různé míře podle typu obce, istátní správy. V některých zemích je obcí téměř každé město či vesnice, v jiných zemích je obvyklé, že obec je tvořena větším množstvím vesnic nebo že některá sídla mohou být součástí města.

Vesnice (též vesvíska) je sídlo venkovského typu. Vesnice je intravilánem (či jedním z několika intravilánů) venkovské obce.

Osada (příp. kolonie) je menší sídlo venkovského typu, větší než samota.Urbanista a architekt Miroslav Baše z Ústavu územního rozvoje definuje z urbanistického (geografického) hlediska termíny osada akolonie společně jako synonyma. Osadu nebo kolonii definuje jako prostorově oddělenou nebo integrovanou součást obce, která není obvykle samosprávným útvarem. Osady vznikaly v souvislosti s řešením sociálních potřeb (např. bývalé nouzové kolonie), hospodářskou činností (hornictví, těžba dřeva) nebo s využitím volného času (chatová osadazahrádková kolonie).[1] Osada je malá skupina domů.[2] Urbanisticky je pro osadu charakteristická pravoúhlá síť parcel obdobných rozměrů, mezi kterými jsou jen nezbytné místní komunikace. Osadám zpravidla chybí veřejný prostor.[1] Do kategorie venkovkých sídel (a to osad či kolonií) tedy podle Bašeho geografie zařazuje i zástavbové celky, které nejsou určeny k trvalému bydlení (rekreační, zahrádkářské).Další (původnější) významy slova postupně zastarávají. Ve středověku bylo synonymem vesnice,[3] občas se do současné doby termín „osada“ používá i pro menší vesnice, které nejsou sídlem obce.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.