Elektrická indukce

Velikost indukovaného náboje lze určit pomocí experimentů v homogenním poli (viz obr. 14). Do homogenního elektrostatického pole vložíme mezi dvě desky A a B rovnoběžně s nimi dvě menší destičky a o ploše S. V homogenním poli je od sebe oddálíme, pak je vyjmeme z pole a určíme velikost indukovaného náboje. Na základě experimentů zjistíme, že velikost indukovaného náboje závisí:

1. na velikosti náboje, kterým bylo pole vyvolané

2. na velikosti plochy destiček a

3. na úhlu, který svírají destičky a se siločárami homogenního pole – budou-li destičky na siločáry kolmé, bude indukovaný náboj maximální; v případě, že budou destičky se siločárami rovnoběžné, náboj bude nulový
Obr. 14

Zavádí se veličina elektrická indukce, která se definuje vztahem ; . Číselně je rovna indukovanému náboji, který připadá na jednotkovou plochu vodiče vloženého do elektrostatického pole. Jedná se o vektorovou fyzikální veličinu, jejíž směr je kolmý k ploše v takové poloze, v níž je indukovaný náboj největší.

Jinými slovy směr vektoru je totožný se směrem vektoru .

Různá velikost elektrické intenzity způsobí různě velký elektrický indukční tok (tj. různou velikost elektrické indukce ). Tyto dvě veličiny jsou navzájem přímo úměrné a platí: .

Ačkoliv se může zdát, že jsou veličiny a skoro stejné a liší se „jen“ násobkem konstanty, ve skutečnosti se obě veličiny liší velmi podstatně. Jedním rozdílem je např. fakt, že elektrická indukce nezávisí na prostředí, v němž se počítá.

Pozor! Skutečně je to napsané dobře. Opravdu je všude stejná a mění se . Podívejte se např. na definiční vztah velikosti elektrické intenzity bodového náboje . Pro velikost elektrické indukce dostaneme . Tento vztah je nezávislý na volbě prostředí – nevystupuje zde jeho permitivita.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.