Vyvřelé horniny

Magmatická hornina

Gabro

Magmatická nebo též vyvřelá hornina je termín z geologie. Používá se pro označení horniny, která vzniká krystalizací z magmatu. Vznik struktury magmatické horniny se řídí posloupností krystalizace, která je spojena s postupným klesáním teploty taveniny, což vyúsťuje ve vznik zárodečných krystalů pevné fáze. Následná krystalizace se řídí podle Bowenova reakčního schématu.

Jednoduché schéma ukazující vztah mezi viskozitou a obsahem oxidu křemičitého v tavenině

Dělení[editovat | editovat zdroj]

  • Hlubinné (abyssálnívyvřeliny – Magma se vlivem své vysoké viskozity (která je způsobená vysokým obsahem SiO2 a následnou kyselostí hornin) není schopno pohybovat. To vede ke vzniku hlubinných těles několik kilometrů pod zemským povrchem. Tato tělesa mohou dosahovat značných velikostí, u kterých často neznáme spodní ohraničení. Vzniklá tělesa nazýváme odborně plutonybatolity, či pně. Těleso v podzemí může chladnout (krystalizovat) až po několik miliónů let. Dlouhá doba krystalizace se projevuje ve všesměrné hrubozrnné struktuře vzniklých hornin. Typickým příkladem abyssálních hornin je granitická řada hornin.

 

  • Žilné vyvřeliny (známé také pod názvy hypoabyssální, podpovrchové) – Ty jsou představovány tělesy o mocnosti od několika decimetrů po stovky metrů a s délkou až do několika kilometrů. Žilné vyvřeliny jsou obrovskými tlaky vtlačovány do puklin, prasklin a elastických částí zemské kůry nedaleko povrchu, což zapříčiňuje rychlejší chladnutí taveniny a zjemňování struktury. Často se setkáváme s porfyrickou strukturou. Vzniklá tělesa nazýváme pravé a ložní žíly.
  • Výlevné horniny (zvané extruzivní, efuzivní) – To jsou horniny, které jsou díky nízké viskozitě dobře pohyblivé a dosáhnou rychle zemského povrchu. Tam se rozlévají v podobě lávy. Je pro ně typická rychlé chladnutí, způsobené okolním chladným prostředím (vodavzduch atd.). Vznikají tak typické jemnozrnné až sklovité struktury.

Struktura magmatických hornin se posuzuje na základě tří faktorů:

  • Podle schopnosti rozlišit krystal
    • holokrystalické
    • hemikrystalické
    • sklovité
  • Podle poměru vyrostlic a matrix
    • rovnoměrně zrnité
    • porfyrické
  • Podle pravidelnosti krystalického omezení
    • idiomorfní – krystaly mají dobře vyvinuté plochy, nebyly během svého růstu ničím omezovány. Synonyma: euhedrální, automorfní.
    • hypidiomorfní – krystaly mají částečně vyvinuté plochy, byly během svého růstu omezovány dříve vzniklými krystaly. Synonyma: subhedrální, hypautomorfní.
    • alotriomorfní – není možno rozeznat hranici jednotlivých krystalů, neboť krystalovaly v prostoru zbylém mezi dříve vzniklými minerály. Synonyma: anhedrální, xenomorfní.

Pomocí těchto rozpoznávacích znaků byla vypracována následující stupnice struktury pro magmatické horniny (uvedeny jsou i příklady nejznámějších a nejdůležitějších magmatických hornin, krystalizujících podle uvedené struktury).

Struktura:

  • granitická – granit,
  • gabrově zrnitá – gabrodiorit
  • ofitická – diabasdolerit , bazalt
  • porfyrická – žilné a výlevné horniny
  • felsitická – kyselé výlevné horniny
  • sklovitá – výlevné horniny (př. polštářová láva)

Textura:

  • všesměrná – granity
  • fluidální – tekuté lávy
  • polštářová – subakvatická láva
  • madlovcovitá – andezitbazalt
  • pórovitá – efuzní horniny (tufpemza atd.)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *