Plavání
Obsah
[zobrazit]
Historie plavání lidí
První historické záznamy, ukazující, že lidé uměli plavat, pocházejí ze starověkého Egypta. Ve starověku nedosáhlo plavání vrcholu v Egyptě, ale v Řecku a Římě, kde bylo součástí vzdělání.
Po nástupu křesťanství bylo umění plavat potlačováno. K plavání se vrátili až humanisté, kteří studovali antická díla, ve kterých se o dozvěděli o způsobech plavání. Na toto téma vznikla různá pojednání a v roce 1538 sepsal švýcarský profesorWynmann první učebnici plavání. Tento sport získával čím dál více na oblibě, později začaly vznikat plavecké školy nebo byl zařazen do vyučování v běžných vzdělávacích institucích. V období romantismu nabylo plavání nového významu jako sportovní disciplína.
Plavecké způsoby
Prsa
Tento plavecký způsob připomíná plavání žab. Člověk plave na břiše, rukama se odráží do stran a zezadu se odráží nohama.
Kraul
Během plavání kraulem se postava plavce nachází v téměř vodorovné poloze vzhledem k hladině, což má za následek, že jeho odpor je nejmenší. Během kraulu jsou pohyby vedeny tak, že nedochází ke vzniku brždění plavce a jeho následný pohyb končetin jen dodává další rychlost a tím plavec rovnoměrně zrychluje.[1] Kraul je nejrychlejší plavecký způsob, který existuje. Pokud by se kraul bral jako 100 %, tak na další plavecké styly připadají hodnoty následující: pro motýlka 93 %, znak 89 % a prsa 79 %.[2]
Motýlek
Motýlek se plave po břiše hlavou dolů. Po startu či po obrátkách je využíváno delfínového vlnění, které při dobře zvládnuté technice může pozitivně ovlivnit čas. Po vynoření z vody se vytahují obě ruce současně a pohybují se dopředu k hlavě a podél ní se vrací pod vodu. Následně se podél těla pohybují po co nejdelší dráze.