Podstatné jméno

Podstatné jméno (též substantivum) je ohebný slovní druh, který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů. Je hlavním (i když ne jediným) slovním druhem, který ve větě vystupuje jako argument slovesa.

 

Obsah

[zobrazit]

 

Rozdělení podstatných jmen[editovat | editovat zdroj]

Podle významu dělíme podstatná jména na:

  • konkrétní – označují názvy osob, zvířat a věcí, dále se dělí na:
  • abstraktní – vyjadřují názvy vlastností, dějů, činností a stavů.

Jako speciální skupiny podstatných jmen lze vymezit jména:

  • látková – vyjadřují látku bez ohledu na množství, např. voda, olej, písek, mouka,
  • pomnožná – mají pouze tvary množného čísla a označují jimi jen jednu věc nebo i více věcí,
  • hromadná – mají pouze tvary čísla jednotného, ale označují více věcí najednou, např. roj, hejno, smečka, stádo, tlupa, skupina, tým, dav, armáda.

Mluvnické kategorie podstatných jmen[editovat | editovat zdroj]

U podstatných jmen určujeme následující kategorie: pádčíslorod a vzor.

Pád (casus)[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete v článku Mluvnický pád.

Mluvnický pád je mluvnická kategorie, kterou flektivní jazyky obvykle vyjadřují vztah mluvnických jmen (podstatná, přídavná jména, zájmena, číslovky) k přísudku či jiným větným členům. Pády zpravidla mění tato jména podle koncovek, někdy i uvnitř slova (vnitřní flexe, ohýbání). V jednotlivých jazycích existuje různé množství pádů s rozličnými funkcemi.

Počet pádů v některých jazycích:

2: bulharštinaangličtinašvédština
4: němčina
6: latinaslovenštinaruština
7: češtinapolština, dříve i slovenština
14: estonština
15: finština

Pády v češtině:

Související informace naleznete v článku Česká podstatná jména.
  1. Nominativ s pádovými otázkami (kdo, co),
  2. Genitiv (koho, čeho),
  3. Dativ (komu, čemu),
  4. Akuzativ (koho, co),
  5. Vokativ (oslovujeme, voláme),
  6. Lokál (kom, čem),
  7. Instrumentál (kým, čím)

Číslo (numerus)[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete v článku Číslo (mluvnice).

Číslo je mluvnická kategorie, která udává počet účastníků děje. U většiny jazyků (včetně češtiny) je kategorie čísla založena pouze na protikladu jednosti – mnohosti, nicméně v některých jazycích je struktura složitější. Vedle jednotného čísla (singulár) a množného čísla (plurál) se nejčastěji vyskytuje dvojné číslo (duál), z evropských jazyků například ve slovinštině nebo lužické srbštině. Pozůstatky duálu najdeme také v češtině. Podstatná jména látková, hromadná a pomnožná mají pouze jedno číslo.

Rod (genus)[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete v článku Jmenný rod.

Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie, která ovlivňuje skloňování podstatných jmen. Rod často souvisí s pohlavím a s životností či neživotností. Rod mluvnický však nemusí v jazycích vždy odpovídat rodu přirozenému – např. v češtině mohou být neživé věci nejen rodu středního, ale i mužského nebo ženského. Ve většině indoevropských jazyků existují tři rody – rod mužský (maskulinum), rod ženský (femininum) a rod střední (neutrum). Některé jazyky kategorii rodů podstatných jmen neznají – např. angličtina rozlišuje rody pouze u zájmen, některé mají rozsah rodů omezený např. švédština rozlišuje pouze dva rody – společný a střední. Konečně některé jazyky mohou mít rodů i více – např. v češtině se v mužském rodě rozlišuje ještě rod životný (animatum) a neživotný (inanimatum).

Vzor (paradigma)[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete v článku Vzor (mluvnice).

Vzor je podstatné jméno určené jako ukázka pro skloňování (deklinaci) dalších podstatných jmen stejného typu. V češtině se vyskytují následující hlavní vzory:

  • čtyři vzory pro rod mužský životný – pán, muž, předseda, soudce,
  • dva vzory pro rod mužský neživotný – hrad, stroj,
  • čtyři vzory pro rod ženský – žena, růže, píseň, kost,
  • čtyři vzory pro rod střední – město, moře, kuře, stavení.

Kromě toho ke každému vzoru existuje několik podvzorů, dále existují vzory pro zpodstatnělá přídavná jména (hajný, průvodčí, zlatý, bytná, vstupné, hovězí), některá jména se skloňují nepravidelně (idea), několik podstatných jmen je nesklonných (kupé, atašé).

Podstatné jméno slovesné[editovat | editovat zdroj]

Jak již název napovídá, tvoří se ze slovesného tvaru
1) u sloves, která nemají příčestí trpné tvarem s příponou -nutí. např. procitnutí, stárnutí apod.) a méně často, spíše jako varianta u některch sloves, kde příčestí trpné končí na -en (zasáhnutí/zasažení, dopadnutí/dopadení apod.).
2) u s příčestím trpným končícím na -en se užívá přípona -ení (např. nalezen / nalezení, ukraden / ukradení)

Každý jazyk má vlastní inventář skloňovacích vzorů.

 


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *