Chemický vzorec

Chemický vzorec

Chemický vzorec je grafické zobrazení složení, případně struktury a prostorového uspořádání molekul chemické sloučeniny nebo prvku za použití symbolů prvků, případně čísel a dalších znaků (např. závorek) a grafických prvků (čar a křivek).

Pod pojmem chemický vzorec se může skrývat řada různých reprezentací molekul. Česká terminologie označování jednotlivých kategorií chemických vzorců není zcela ustálená.

 

 

Stechiometrický vzorec

Stechiometrický vzorec zaznamenává složení chemické sloučeniny bez ohledu na skutečný počet atomů v molekule. Zapisuje se jako řada symbolů prvků obsažených v dané sloučenině, případně doplněných číselnými indexy, umisťovanými vpravo dole za symbolem určitého prvku. Symbol každého z těchto prvků se vyskytne ve stechiometrickém vzorci právě jednou. Chceme-li zdůraznit, že se jedná o stechiometrický vzorec, uzavřeme jeho zápis do složených závorek { }.

Přitom pořadí zápisu symbolu prvků ve vzorci není podstatné, někdy se řadí abecedně, jindy podle vzrůstajícího protonového (atomového) čísla. Nejčastější praxe je u anorganických sloučenin taková, že se prvky ve vzorci řadí v pořadí kovy v pořadí vzrůstajících protonových čísel-vodík-významný (charakteristický) nekov-ostatní prvky v pořadí vzrůstajících protonových čísel. U organických sloučenin se obvykle řadí v pořadí uhlík-vodík-ostatní prvky v pořadí vzrůstajících protonových čísel. Číselné indexy u symbolů prvků vyjadřují relativní poměr jednotlivých atomů prvků v dané chemické sloučenině, nikoli nezbytně skutečný počet atomů v molekule. Tento způsob zápisu se nejčastěji používá u iontových sloučenin, u kterých vlastně molekuly neexistují; v pevné krystalické fázi nelze rozlišit příslušnost jednotlivých iontů k hypotetické molekule a v roztocích existují samostatné (případně solvatované) ionty.

Příkladem stechiometrického vzorce u iontových sloučenin může být:

chlorid sodný      –      NaCl resp. {NaCl}
síran amonný      –      H8N2O4S resp. {H8N2O4S}
dusičnan draselný      –      KNO3 resp. {KNO3}
dusičnan amonný      –      H4N2O3 resp. {H4N2O3}

U neiontových sloučenin se stechiometrické vzorce používají výjimečně, prakticky jen v případech, kdy neznáme u sloučeniny její molekulovou hmotnost. Pokud byl takový vzorec stanoven na základě chemické kvantitativní analýzy, pak většinou hovoříme o empirickém stechiometrickém vzorci nebo krátce o empirickém vzorci.

Příkladem stechiometrického vzorce u neiontových sloučenin může být:

oxid dusičitý      –      {NO2}      –      počet atomů odpovídá jedné molekule monomerni formy, resp. polovině molekuly dimerní formy této sloučeniny
methan      –      {CH4}      –      počet atomů odpovídá jedné molekule
ethan      –      {CH3}      –      počet atomů odpovídá jedné polovině molekuly
benzen      –      {CH}      –      počet atomů odpovídá jedné šestině molekuly
glukosa      –      {CH2O}      –      počet atomů odpovídá jedné šestině molekuly

Sumární vzorec

Sumární neboli molekulový vzorec chemické látky udává prvky, z nichž se látka skládá, a počet jejich atomů v molekule. Na rozdíl od vzorce stechiometrického, s nímž může, ale nemusí být totožný, vyčteme ze sumárního vzorce skutečný počet atomů v molekule látky. Symbol každého z těchto prvků se vyskytne v molekulárním vzorci právě jednou. Je zřejmé, že jej lze striktně vzato použít pouze u sloučenin, které mají přesně definované molekuly, tedy nikoli u sloučenin iontových. Na rozdíl od vzorce strukturního nezjistíme ze sumárního vzorce nic o vzájemných vazbách a prostorovém uspořádání. Vzhledem k tomu se sumární vzorce běžně používají v anorganické chemii, jen velice zřídka v organické.

Sloučenina Stechiometrický vz. Sumární vzorec
oxid dusičitý NO2 NO2 (monomer), N2O4 (dimer)
methan CH4 CH4
ethan (CH3)2 C2H6
ethanol C2H6O C2H6O
kyselina octová C2H4O2 C2H4O2
benzen CH C6H6
glukóza CH2O C6H12O6
peroxid vodíku HO H2O2
uhličitan vápenatý CaCO3 CaCO3
aceton C3H6O C3H6O
propanal
methyl(vinyl)ether

Poslední tři uvedené sloučeniny mají stejný sumární vzorec, ale liší se svojí strukturou. Takové látky, složené ze stejných atomů a ve stejném počtu, ale různě uspořádaných, se nazývají izomery. Pokud mají různé funkční skupiny, nazývají se funkční izomery a jedná se o samostatné sloučeniny.

Funkční vzorec

Funkční vzorec je speciální zápis vzorce molekulárního nebo stechiometrického, od nichž se liší tím, že pomocí symbolů prvků a číselných indexů jsou postupně zapisovány jednotlivé funkční skupiny (tj. skupiny atomů, které se v molekule projevují formou dolního indexu.

Příkladem funkčního vzorce může být:

dusičnan amonný      –      NH4NO3
síran amonný      –      (NH4)2SO4
ethanol      –      C2H5OH
kyselina octová      –      CH3COOH

U koordinačních látek bývá zvykem komplexní část molekuly uzavírat do hranatých závorek, např.:

tetrahydridohlinitan draselný      –      K[AlH4]
hexakyanoželezitan draselný      –      K3[Fe(CN)6]

U nadmolekulových komplexů, zejména u hydrátů solí, se jednotlivé molekuly, tvořící tento komplex, zapisují samostatně a spojují se znakem „tečka“ bez mezer (odklepů). Pokud se na komplexu podílí více než jedna molekula určitého typu, jejich počet se zapíše číslem předcházejícím vzorec této molekuly (toto číslo se obvykle neodděluje od následujícího molekulárního vzorce). Tečka ve vzorci se čte „plus“. Např.:

heptahydrát síranu železnatého      –      FeSO4.7H2O

Strukturní vzorec

Strukturní vzorec zobrazuje kromě počtu atomů v molekule i jejich vzájemné propojování, případně do menší či větší míry i geometrické uspořádání molekuly. Existuje proto řada různých druhů strukturních vzorců.

Konstituční vzorec

V konstitučním vzorci zobrazujeme v rovině papíru propojení jednotlivých atomů pomocí spojovacích čar (jednoduchých, zdvojených či ztrojených úseček, v případě potřeby i zakřivených čar), znázorňující vazby mezi atomy (jednoduché, dvojné nebo trojné vazby). Přitom délka spojovacích úseček a úhly mezi sousedními úsečkami nevyjadřují ani skutečnou délku vazeb v molekuly, ani úhly mezi vazbami. Konstituční vzorce však umožňují rozlišit sloučeniny se stejným

Konstituční vzorce existují v podstatě ve čtyřech verzích.

Rozvinutý konstituční vzorec

V takovém vzorci jsou symboly prvků znázorněny všechny atomy, vyskytující se v molekule. Tento způsob lze z praktických důvodů použít pouze u velmi malých molekul, zejména anorganických látek, protože jinak zabírají velkou plochu a jsou značně nepřehledné.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *