V Salcburku byl žákem Michaela Haydna a ve Vídni abbé Voglera. Od r. 1804 byl kapelníkem ve Vratislavi, jako hudební intendant působil v Karlsruhe, dále prošel Stuttgartem, Darmstadtem a jako klavírista mnoha dalšími německými městy. 1813-1816 řídil operu Stavovského divadla v Praze, 1816 byl povolán na ředitelské místo do Drážďan, aby zde vybudoval novou německou operu. Zasáhl skutečně mocně do vývoje německé hudby a stal se tvůrcem národní německé opery. Všechny znaky romantismu, jak je nacházíme v jeho vrcholných operních dílech Čarostřelec, Euryanta a Oberon, objevují se také v jeho instrumentálních skladbách, v nichž je zastoupeno i violoncello jednak v komorních ansámblech (Klavírní kvartet B dur op. 8, slavný Klarinetový kvintet B dur op. 34, Trio pro flétnu, violoncello a klavír op. 63 a Introdukce, téma a variace pro klarinet a smyčcové kvarteto nebo klavír z pozůstalosti, komp. 1815 pro Heinricha Bärmanna), jednak jako sólový nástroj. V prosinci r. 1808 komponoval Weber „Grand potpourri“ D dur pro violoncello a orchestr op. 20 (někdy s názvem Konzertstück in D), věnované F. Graffovi a 28. května 1810 v Mannheimu „Variace“ pro violoncello a orchestr (pozůstalostčís. 9), které věnoval svému příteli, amatérskému violoncellistovi Alexandru von Duschovi. Variace prý Weber dokončil za 8 hodin, ale použil zde tematický materiál z dřívějších skladeb (mj. také z Grand potpourri). Zásluhou zkušených aranžérů doplňuje romantický violoncellový repertoár několik velmi zdařilých transkripcí: Sonáty A dur a C dur (orig. pro housle a klavír op. 10, čís. 5 a 6), Grand duo op. 48 (orig. pro klarinet a klavír), Adagio a Rondo a Concerto D dur op. 74 (orig. pro klarinet a orchestr Es dur). Grand potpourri D dur pro violoncello a orchestr op. 20, vydání pro vc. a klavír, ,Simrock, Bonn 1822; totéž s názvem Konzertstück in D op. 20 pro vc. a klavír, Breitkopf & Härtel, Lipsko 1906 (Fr. Grützmacher). Variations pour le Violoncelle avec Accompagnement ďOrchestre ou de Piano, Oeuvre posth. No. 9, Peters, Lipsko 1853; totéž s německým názvem Variationen für Violoncello und Klavier, op.posth. 9, Peters, Lipsko 1971 (Wilfried Jenzsch). Grand duo pro vc. a klavír Es dur op. 48, Lemoine, Paříž kolem 1860. Sonáta pro vc. a klavír A dur op. 10, čís. 5 (Siciliano. Allegretto – Andante con moto – Marcia maestoso- Vivace), Schott, Mohuč 1932 (Gregor Piatigorsky). Sonáta pro vc. a klavír C dur, op. 10, čís. 6 (Allegro con fuoco – Largo – Polacca), tamtéž. Adagio a Rondo pro vc. a klavír, Schott, Mohuč (G. Piatigorsky); Muzgiz, Moskva 1958 (G. Piatigorsky, rev. vc. partu G. Kozolupovová). Concerto D dur pro vc. a klavír op. 74 (Allegro – Romanze. Andante con moto – Alla Polacca. Moderato e ben ritmato), Schott, Mohuč 1935) (Gaspar Cassadó).
Carl Maria Weber se narodil jako deváté dítě z celkového počtu desíti potomků v rodině dosti nestálého a nezodpovědného otce, ředitele kočující divadelní společnosti, s níž od útlého mládí putoval od města k městu. Nepocházel vlastně ze šlechtického rodu, přídomek „von“ si o své vůli přivlastnil jeho otec. Byl prý od dětství slabý a neduživý, silně krátkozraký a postižený vrozeným vykloubením (luxací) pravého kyčelního kloubu. R. 1806 vypil omylem nebo v sebevražedném úmyslu kyselinu dusičnou s trvalými následky na hlasivkách, v dutině ústní a hrdle. Není úplně jasné, zda šlo o„Salpetersalzsäure“( = lučavka královská) nebo ,.Salpetersüure“ (= kyselina dusičná). Někteří autoři uvádějí ,.Scheidewasser“ (= lučavka). Zemřel na tuberkulózu plic a střev.
