Franz Schubert

Franz Schubert
*31.1.1797 –   Vídeň †19.11.1828 –  Vídeň Ukázky z díla Rakouský skladatel. Schubertův rod pocházel ze severní Moravy. Schubert sám však vyrostl a působil s výjimkou krátkých pobytů vŽeliezovcích u hraběte Esterházyho na dnešním Slovensku. V hudbě byl vychován otcem a regenschorim M. Holzerem. V době studií v městském koviktu byli Schubertovými učiteli dvorní varhaník V. Růžička a dvorní kapelník A. Salieri Poté co Schubert po mutaci ztratil hlas, odešel z konviktu a vypomáhal krátce otci v přípravce jako učitel. V posledním desetiletí života se věnoval skladbě. Vytvořil velké množství skladeb různých forem a žánrů, většina z nich nebyla za jeho života provedena, to platí zejména o jeho instrumentální tvorbě. Výjimku tvořily Schubertovy písně, ježzaznívaly nejčastěji v podání tenoristy J. M. Vogla. Rozsahu díla odpovídá i jeho umělecká hodnota. Schubert je významný písňový skladatel. Napsal více než600 písní, mnohé z nich náležejí v žánru umělé písně k základním hodnotám, jako písně na básně J.W. Goetha Markéta u přeslice (1814), Král duchů (1815), Rybář(1815), z dalších písní Stadchen (zastaveníčko -1826) aj. Schubert složil jedinečné písňové cykly Krásná mlynářka (1823) a Zimní cesta (1827), první toho druhu v tomto žánru. Vytvořil osobitý písňový styl, jehož základní jednotkou je citově zjitřená melodika, již podle významu a smyslu textu v jednotlivých strofách obměňuje a doprovází v klavíru charakteristickou rytmicko-melodickou figurou. Schubertova instrumentální forma je stejně početná a významná jak jeho písňová tvorba. Mezi oběma oblastmi skladatelovy tvorby existuje dokonce zvláštní vztah. Schubert někdy používá nápěvů svých písní jako tématu k variacím, takto např. části písně Pstruh (1816) ve variační větě Klavírního kvintetu A-dur (1819), pro nějž se vžilo stejné pojmenování nebo písně Smrt a dívka (1817) ve variační větě Smyčcového kvartetu d-moll stejného názvu (1824). V instrumentálních skladbách pracuje Schubert s tématem osobitým způsobem, namnoze odlišným od Beethovenova způsobu:téma často opakovaně uvádí a výrazověozvláštňuje v nových harmonických, rytmických a zvukových souvislostech. prvních šesti symfoniích č.1 D-dur (1813), č.2 B-dur (1815), č.3 D-dur (1815),č.4 c-moll Tragická (1816), č.ř B-dur (1816), č.6 C-dur (1818), sleduje Schubert vzor Haydnův, Mozartův a Beethovenův. Slavná symfonie č.7 h-moll zvaná Nedokončená (1822), charakteristická tragickým lyrismem, byla objevena až 37 let po Schubertově smrti. Je to dílo zralého Schubertovského stylu, podobnějako symfonie č.8 C-dur Velká (1828), objevená roku 1838 R. Schumannem, autorův slavnostní symfonický epilog. Velká symfonie C-dur představuje nejen vrchol skladatelových tvůrčích schopností, nýbrž objevuje nové cesty symfonii 19. století. Nadšeně se k ní hlásili R. Schumann, F. Liszt, A. Bruckner, G. Mahler, též B. Smetana a A, Dvořák. Schubert složil 15 smyčcových kvartetů, významná jsou i klavírní tria B-dur a Es dur, Klavírní kvintet A-dur a smyčcový kvintet C-dur, vrcholná autorova komorní skladba. Cenná díla představuje 15 klavírních sonát, z nichž obě sonáty a-moll se vyznačují přísnou tématickou prací, zatímco poslední c-moll, A-dur a B-dur se rozrůstají do monumentální šíře. Sonáty se řadí spolu s klavírními fantaziemi a lyricky poetizujícími drobnými kusy Moments musicaux (1828) a Impromptus (1828) ke stěžejním dílům raně romantické klavírní literatury. Rozsáhlá je i tvorba pro klavír načtyři ruce (fantazie f-moll -1828 aj). Důležité místo zaujímá Schubertova chrámová tvorba. Napsal šest mší na latinský text z nichž Mše A-dur (1822) a poslední Mše Es-dur (1828) představují svou niternou hloubkou harmonickými novotvary vrcholy žánru. Vinou slabých libret mají menší význam Schubertovy opery a singspiely (kolem 20 jevištních prací), přestože obsahují množství hodnotné hudby. Skladatelovu kompoziční všestrannost dokreslují jeho početné sbory pro rozmanitá obsazení. Bohatstvím hudebních nápadů patří Schubert k nejsugestivnějším skladatelským osobnostem dějin hudby. Vynalézavou harmonií, lyrickým výrazem a svéráznou instrumentací pokročil za mistry vídeňského klasicismu včetně L. van Beethovena, jehož byl vlastně mladším současníkem. Schubert je první velký představitel raného romantismu v hudbě. S ohledem na vazby díla s klasicismem mu přísluší označení romantický klasik

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.